O kamenech a lidech

Člověk byl již od svého vzniku velice úzce spjat s přírodou, živou i neživou. Kameny naši prapředkové používali při různých příležitostech. Zprvu náhodně, později však stále častěji cílevědomě vyhledávali jen určité druhy kamenů, vhodné na výrobu nástrojů a zbraní. Při této činnosti občas našli kámen, který se výrazně lišil od ostatních barvou, tvarem, průhledností nebo štěpností. Stejně jako jiným zvláštním úkazům v přírodě začali lidé i těmto kamenům, které bychom dnes označili jako drahé kameny, přisuzovat nadpřirozené, zázračné, kouzelné nebo léčivé vlastnosti. 

Z historických pramenů víme, že Babyloňané, Chaldejové a Egypťané v dobách před pěti až šesti tisíci let používali drahé kameny nejen k vlastní ozdobě, ale i jako talismany, které přinášejí svému majiteli štěstí, zdraví a úspěchy. Vkládali je také do hrobů zemřelých. 

Staří Indové znali a vysoce cenili drahé kameny, kterými je země hojně obdařila. Věřili, že drahokamy jsou ochránci lidských životů a zároveň zázračnými léky. 

Talismany z drahých kamenů nosili od pradávna také Peršané a Arabové. 

Židé si osvojili vědomosti o drahých kamenech za babylonského vyhnanství a ve starém Egyptě. Od nich vlastně pochází označování tzv. měsíčních kamenů. Je to zvyk velice starý a jeho původ je třeba hledat ve dvanácti kamenech roucha židovského velekněze. Dokladem je sama bible, v jejíž druhé knize Mojžíšově je přesně popsán zlatý štít, který nosil židovský velekněz Aaron na prsou. Tento štít byl osázen 12 kameny. U Židů oněch dvanáct kamenů původně symbolicky označovalo dvanáct kmenů izraelských, které se spojily v jeden celek. 

Napodobeninu tohoto štítu si dal údajně vložit do své koruny i Karel Veliký (tak silně věřil ve zvláštní moc kamenů). 

Časem se do historie o dvanácti Aaronových kamenech připletli i hvězdáři. Již ve starověku jim přisuzovali dvanáct znamení zvěrokruhu. 

Křesťanský středověk spojuje tyto kameny s dvanácti apoštoly a ještě později s dvanácti měsíci v roce. Tak vzniklo označení "měsíční kameny". Mnohé středověké knihy pojednávají o léčebných účincích drahých kamenů. Lidé té doby věřili, že kameny mají za jistých okolností nadpřirozenou moc nad zdravím a životem člověka. 

S rozvojem alchymie a astrologie, které položili základ mnoha dnešním vědním oborům, se víra v nadpřirozenou a léčivou moc kamenů ještě prohloubila. Tato víra se u jednotlivých národů a kultur v různých historických dobách měnila. Vždy však byly ceněny kameny vzácné a hlavní důraz byl kladen na jejich barvu. 

Bílé kameny bez rozdílu prý ochraňovaly oči a v Itálii se věřilo, že položeny na střechu ochrání dům proti úderu blesku. Červené kameny, zvané také kameny krve, se používaly k zastavení krvácení a k léčení ran. Černé kameny se prý znamenitě osvědčovaly proti melancholii a v Indii se dokonce nosily jako amulety proti uhranutí. Zelené kameny prý pomáhaly k dosažení plodnosti a ke zvýšení úrody. 

Indiáni na řece Orinoko v Jižní Americe nosí dodnes kousky amazonitu zavěšené na krku na ochranu proti kouzlům a zlým silám. Na Jávě se věří, že fialové kameny chrání děti proti křečím a způsobují, že děti milují své rodiče. Všechny žluté kameny prý pomáhají chránit proti žloutence a žlučníkovým chorobám vůbec. 

Na rozdíl od mnoha oblastí světa, kde je víra v drahé kameny stále živá, na našem území od středověku postupně upadala. Až v posledních letech v souvislosti s tzv. "návratem k přírodě" je stále více místa věnováno alternativní medicíně a přírodnímu léčitelství, a tím i skrytým silám drahých kamenů.